Fakulta umění OU 

Něco všedního, mi blízkého. Určuji si sama podvědomě co mi zůstane v mysli, co mi připomíná domov nebo mi to určuje také rodina? O některých věcech polemizuji často, tohle je ale věc nad kterou se pozastavuji v poslední době. Moje osobnost začíná v některých věcech vidět problém a vyhýbám se povinnostem, které řešit stejně musím, všechno se kupí a nakonec se to navalí. Já jsem někde uprostřed, štěpí se uvnitř mě důležité s nedůležitým, podstatné věci zanedbávám a všechno ostatní nepodstatné, háži vpřed. Možná proto se z mých cibulových figur stává má figura putující po skládaném papíře, při otevření se rozštěpí stejně jako mé povinnosti a jde různým směrem. Papír skládám sama, určuji jeho směr, stejně tak si směr určuji v životě. Nikdy ale předem nevím, co po rozevření zůstane na papíře, co se překlopí na druhou stranu. Stejně tak když dělám vše najednou, nikdy nevím co zapomenu, neudělám, vynechám. Má figura je zde zahrnuta stále, dál nejvíce charakterizuje mou osobu.
Pracovala jsem nejdříve na skládání a rozložení papíru postupně jsem došla k názoru, že papír skládám náhodně a nemá to propojení s prostorem o kterém chci mluvit. Začala jsem přemýšlet jak papír nebo materiál deformovat. Zůstávám proto ve svém prostoru a snažím se pomocí linií bytu najít záhyby na papíru. Zvětšování formátu byl problém z důvodu jednoduchosti figur. Nakonec přesný tvar nikdy papír nedal, proto využívám přímo jisté situace v čase. Když sedím na křesle a cítím bezpečí, jsem ovšem znázorněna nahá, protože jsem sama sobě svědkem a nikdo nepřekračuje práh mé zóny.
Existuje celá řada způsobů záhybů od záhybu našeho hmotného já, našeho těla, sklopení času nebo jednoduše paměť, protože vzpomínky můžeme považovat za jednotlivé záhyby mysli. Subjektivita těchto různých druhů záhybů důležitá zejména pro mě. Figury nejsou propracovány nebo vymalovány důkladně, jsou jen zábleskem okamžiku. Má výsledná práce je v mém bytě. Pomocí štětce maluji přes prostor v kterém jsem uvězněna. Je to prostor ve kterém jsem v bezpečí. Zároveň však díky mé nepřítomnosti ve škole se dostávám do problémů a tím více bych chtěla zůstávat doma. Nyní se nacházím se na rozcestí.
Chci tím hlavně sobě pomoci najít cestu ven z prostoru, pryč od samoty a nezodpovědnosti.Zároveň se dá říct, že je to jakási alegorie na 3D malby, které v poslední době vzbudily ve společnosti zájem. Nehmotná forma figur z jiného úhlu totiž tvoří úplně jiné abstraktní obrazce. Jednotlivé čáry na sebe nenavazují a netvoří základní tvar těla.