Fakulta umění OU 

Jedná se o video-instalaci (smyčku). Zvuk i obraz jsou nedílnou složkou, které je třeba divákovi prezentovat kvalitně už od prvního momentu.
V běžném slova smyslu znamená šum zvukové nebo hlukové znečištění. V elektronice se termín šum používá k označení elektronického signálu korespondujícího s akustickým šumem, nebo signálu korespondujícího s vizuálním šumem, který může být viditelný jako tzv. „sníh“ na špatných televizních nebo video snímcích. Ve zpracovávání signálu může šum znamenat data bez významu, tedy data, která nejsou použita pro přenos signálu a jsou jen produkována jako nechtěný vedlejší produkt jiných aktivit. V informační teorii ale může být šum považován za informaci.
Mou snahou je dát divákovi prostor přemýšlet nad malým detailem a jeho prostřednictvím vést k úvaze nad důvodem této záměny. Vnímání je subjektivní a vzhledem k tomu o jak minimalistické video se jedná, myslím si, že jsou všechny myšlenky kteréhokoliv diváka na místě a všechny správné.
Mé myšlenky při pozorování této jednoduché smyčky vedou k úvaze nad dezinformacemi dnešní společnosti, jako jsou například fake news nebo nepotřebnými informacemi jako jsou tisíckrát opakované reklamy a všechny ty „nijaké“ obsahy na internetu v televizi, sociálních sítích nebo dokonce i ve veřejném prostoru.
Obraz a zvuk šumu vody a analogové televize je zaměněný a pohrávám si s tím, jestli divák rozezná a správně přiřadí obraz a zvuk vytvořený virtuálně nebo samotnou přírodou. Obraz televizního šumu je složen ze dvou videí, abych docílil mnou žádaného vizuálu. Barevnost obou záběrů je černobílá a záběr na splav je komponován tak, aby zpětně připomínal podobu televizního šumu. Video by mělo poukazovat na jakési utápění se v dnešní době nejnovějších technologií, stejně jako se dá utopit pod silným proudem, který nás nechce pustit a neustále nás tlačí dolů, i zde můžeme být pohlceni a ztraceni v něčem, co nyní označuji za tzv. šum.
Stejně jako v případě tohoto videa, kdy je obraz a zvuk zaměněn, není člověk mnohdy schopen rozlišit informace na pravdivé či nepravdivé. Ve spoustě případů jsou dokonce nechtěné. To vše jsou zbytečné informace zahlcující naši mysl, pameť nebo dokonce smysly (a to konkrétně zrak a sluch). Tyto zbytečné informace jsou šum, který zatěžuje náš mozek, a přitom v konečném důsledku nemají žádný význam. Data bez významu. Všechny tyto podněty vytváří komunikační šum mezi uživateli moderní techniky, který vede ke zbytečné nenávisti důsledkem nedorozumění a rozebírání neexistující problematiky. A to ať už se jedná o jakékoliv téma přes politiku až po osobní vztahy a potřeby. Když to přeženu, někdy stačí neposílat ty správné smajlíky a hned může být něco špatně. Tento šum, tyto informace bez významu, nám berou to nejdůležitější co máme a to náš čas, který je nevratný.
Člověk musí být v dnešní době schopen proplout v nekonečné hlubině bezvýznamných informací a dezinformací. Nejlepší pomocí je uvědomit si tento fakt a nenechat se pohltit proudem tohoto šumu. Spousta lidí ovšem ani nerozezná, který šum je který, a co vlastně šumem je a není, byť je zbytečnost informací zcela subjektivní. Digitální doba a příroda se navzájem prolínají a oboje je součástí našeho dnešního života.
Poznali jste, že obraz a zvuk těchto rozdílných šumění je prohozen?