Fakulta umění OU 

Instalace doprovázená zvukem
Útěk do vzdušného prostoru, do říše která má moc vše rozpohybovat, vše utišit a nebo naopak. Ptáci se na vlně větru pohupují, jakoby by byly unášeni proudem. Létají si po krajině, jakoby s absolutní lehkostí a hravostí a štěbetáním. Na první pohled bezstarostné hrátky, na druhé straně boj o přežit, každoročně se opakující se krutý scénář.
Lehce navazuji na svou předchozí sérii, ve které jsem se ponořila do vodního světa a kde jsem spojila svůj osobní prožitek a vodní i podvodní hladinou, pozorováním ale i s tématy tíživě lidskými...
Tentokrát je tedy zprostředkování skrze ptačí komunitu, nejrůznější obydlí jako jsou hnízda, budky, holubníky... Co se za těmito domečky skrývá? Je tam někdo? Vrátí se? Jen lze poslouchat. Tato forma by se dala aplikovat na lidská témata (prázdné hnízdo...). Po stopách nevyřešeného s pozůstávající atmosférou. Důležitou částí bylo přečtení si dětské knížky, kterou jsem společně se svou matkou četla jako malá, která je právě takovou interpretací života vlaštoviček a které taky moje matka miluje. Knížka obsahuje velmi tragické části, je napsána velmi citlivě ale uvádí nás do reálných situací.
Taktéž důležitý je prožitek v krajině, poslouchání, hledání různých výšek, být součástí něčeho jiného než sám sebe. Nechat sebou prostoupit vítr. Poslechnout si strom, co na to říká, když ho vítr nutí prohýbat a praskat. Rozlišit mezi teplým a studeným proudem, jaký je směr?